Archiv rubriky: Blog

Blog Martiny Limbergové – články k zamyšlení vážnému i veselému, na témata pracovní i volná. Přijďte za mnou na web a dejte se do čtení, kávu s sebou!

Potřeboval bych text, prosím…

Jak vypadá ideální zadání PR článku? Co by měl copywriter vědět? A co je dobré nechat na něm? Toto jsou otázky, které si asi klade většina zadavatelů. K odpovědi na tyto otázky by jistě měli hodně co říci povolanější lidé, než jsem já, ale přesto si troufnu z mého pohledu nastínit, jak zadat zakázku tak, aby textař odvedl očekávanou práci. Již jsem se totiž nejednou setkala s extrémy z obou misek vah, kdy jedni toho řeknou až moc a druzí zase téměř nic.

Z extrému do extrému

Jednoduché zadání dává sice volnější ruku, ale také větší riziko, že se copywriter netrefí do toho, co si zadavatel představoval. Jistě, předpokladem naší práce je umění najít si potřebné informace, klíčová slova a vhodné formulace, které budou působit na čtenáře a zároveň je budou brát v potaz internetové vyhledávače. Měli bychom také umět vycítit, jaké ladění a styl textu bude přínosný. Jenže i tak nějaké informace potřebujeme, aby výsledný text byl opravdu k něčemu. Moje dosud nejkratší zadání byla věta o pěti slovech, ze kterých ještě jedno bylo webová adresa zákazníka. Šlo to napsat a výhrady naštěstí nebyly, přesto takové nic neříkající zadání není ideální. S opačným extrémem jsem se setkala vícekrát. Takový zadavatel přesně ví, co vše se v textu musí objevit, píše ukázky textu, které tam mají nebo naopak nesmí být, určí styl, počet odstavců, jejich obsah, přesné rozložení klíčových slov a další a další požadavky. Výsledkem je zadání delší než samotný požadovaný text a očividná naprostá nedůvěra ke copywriterovi, který má tak svázané ruce, že se mu jen těžko píše čtivý článek, co má spád a je zajímavý nejen pro ty vyhledávače, ale také pro čtenáře.

Jaké zadání je nejlepší?

Čistě z mého hlediska píši několik bodů, které jsou pro mne důležité vědět, nebo se mi přinejmenším lépe tvoří, když je znám.

Klíčová slova – Máte analýzu klíčových slov a víte, která v textu chcete mít? Pak je určitě napište.

Délka článku – Průměr u PR textů bývá zhruba 1 NS, což je dost na to, aby se do textu vešly podstatné informace, ale zároveň nezačal nudit. Pokud chcete článek o poznání delší, je třeba se na tom dopředu domluvit.

Obsah – Chcete textem jen obecně představit svůj e-shop, nebo má jít naopak o informačně přínosný článek nabízející například řešení určitého problému, ve kterém bude jen zmínka o vaší firmě? Toto je dost podstatný rozdíl a výsledný text bude vypadat úplně jinak.

Odkazy – Pokud nejsou dány odkazy a k nim klíčová slova, prolinkuji text podle svého uvážení, většinou převážně na HP. Jestli chcete mít odkázáno na určité podstránky nebo přímo produkty, napište to.

Cílová skupina – Kdo bude texty číst? Když jsou přímo pro vaše stránky, prozraďte textaři vaši cílovou skupinu zákazníků. Pokud je článek určen pro nějaký magazín, klidně zašlete jeho URL nebo alespoň jeho zaměření. Jiným stylem bude psán text pro dámský magazín a jiným pro stránky zaměřené na muže.

Pro dobrý výsledek

S dodanými informacemi se nejen lépe pracuje, ale hlavně bývá výsledek mnohem lepší. A o to, aby byli zadavatelé spokojení, jde především. Přesto jsem ráda, když mi zadavatel věří a nechá znění textu na mě. Psaní je tvorba a ta nemá ráda pevné mantinely. Ideální tedy je nesvazovat, ale inspirovat.

NO COPY aneb Ruce pryč od cizích textů!

Věta z nadpisu by měla být neporušitelnou mantrou všech textařů, copywriterů, redaktorů a dalších, kteří za svou práci (a snad i koníček) považují psaní textů. Inspirace ano, to je pochopitelné a také nutné, ovšem opisování je zakázané už ve škole a i my dospělí bychom se toho měli držet. Při psaní textu tak můžete vycházet z různých zdrojů, ale vždy musíte výsledek napsat VLASTNÍMI SLOVY. Prostě a jednoduše kopírování cizího textu je krádež a platí to o jedné sloce stejně jako o celém článku nebo dokonce obsahu webu!

Snadno a rychle

Je to jednoduché, že? Stačí si myší označit vybraný text, klepnout na něj a už ho můžeme vkládat do našeho prázdného dokumentu. Pak pošleme „práci“ nic netušícímu zákazníkovi a necháme si za text zaplatit slíbenou odměnu. Vždyť v tak obrovském a nepřehledném moři jako je internet, se mu nikdy nemůže podařit zjistit tento náš podvod. Setkali jste se už někdy s tímto názorem? Já ho zahlédla v jedné diskuzi a popravdě mi z něj bylo hodně smutno. Ano, slíbená odměna byla v tomto případě usmolených pár korun, za které by psal jen málokdo, ovšem ani to nikoho neopravňuje k tomuto jednání. Raději měl dotyčnou práci odmítnout nebo na inzerát ani nereagovat.

Kdo kopíruje, škodí…

… a to na všech frontách. Okradený je původní autor textu, který si s ním dal tu práci, aby ho vymyslel a uvedl do čtivé podoby. A zřejmě si na tom dal opravdu záležet, když je i kopírován. Podvedený je bezpochyby zákazník, který zaplatil za ukradenou věc. Navíc ho to může poškodit, aniž by o tom věděl. Vyhledávače nemají tak úplně rádi duplicitní texty, často na ně nereagují a dokonce za ně v některých případech i trestají, když se takovými texty webové stránky hemží. Pokud by tedy takových textů bylo více, je to už docela problém. Člověk, který si v dobré víře chtěl zřejmě objednanými texty vylepšit pozici svého webu, tak může dosáhnout i opaku a to je jistě špatné. Ale v neposlední řadě takový „textař“ škodí také sobě samotnému, protože i v nepřeberném množství webových stránek, které na internetu jsou a denně vznikají, pořád hrozí možnost odhalení tohoto podvodu. A co může být pro pisatele horší vizitka než ukradený text?

Témata známá i neznámá

„Ty tvoje články tedy musí vypadat, když píšeš o místě, kde jsi nikdy nebyla,“ prohodil s úsměvem nedávno jeden můj známý, když jsme se bavili o mé práci pro turistický web. A vlastně tím narazil na to, čemu se diví prakticky všichni v mém okolí. „Jak můžeš psát o něčem, co jsi třeba nikdy neviděla? Jak můžeš popsat výrobek, který jsi nikdy nedržela v ruce? Vždyť to jsou pak přece lži!“ Nejsou, za tím si stojím. Ale nemohu se svému okolí divit. Když jsem se začínala pomaloučku motat kolem psaní, šlo vždy jen o popisy a vyprávění toho, co jsem opravdu dobře znala. I mě totiž v té době přišlo nereálné psát o něčem neznámém. Jenže časem jsem zjistila, že to jde a při troše snahy je to celkem snadné. A někdy i zábavné, protože se u toho člověk mnohé dozví.

Žádný člověk nemůže znát všechno, ale pokud není potřeba napsat přímo odborný výklad, výslednému textu to vůbec nemusí ublížit. V čem je to kouzlo? Stačí se naučit hledat informace. Neexistuje téměř nic, o čem by již někdy někdo nenapsal. Je důležité si tyto informace vyhledat z co nejvíce zdrojů, vytřídit si je podle nejlepšího mínění a poté zase smysluplně seskládat do vět, odstavců a celých stránek. Kopírování je ale samozřejmě tabu, to by měl každý psavec textů respektovat.

Můj první článek z naprosto neznámých vod se týkal hudebních nástrojů. Nikdy jsem neuměla hrát na nic jiného než na nervy, a najednou jsem měla dát dohromady A4 textu o výběru hudebních nástrojů. Zapotila jsem se u toho, ale nakonec to dopadlo dobře. Časem přišly i ojetá auta, ruční nářadí, rybářské pruty nebo třeba garážová vrata. Každý takový úspěch ze vzdálených témat mě pak posunul o kousek dál.

Samozřejmě ale neříkám, že by se člověk měl pustit do všeho. Je důležité znát své hranice. Pokud ani za mák nerozumím třeba IT technologiím a už číst článek jim věnovaný mi zamotá hlavu, těžko z toho vznikne dobrá práce. Pak je na čase zakázku s díky odmítnout a raději si počkat na něco, co mi přece jen bude sedět lépe. Vždyť i psaní pro výdělek by mělo být pořád hlavně radostí, alespoň já v to doufám.

Normostrana a její význam

S pojmem NORMOSTRANA (a její zkratkou NS) se dříve nebo později setká každý, kdo se začne trochu blíže zabývat tvorbou nějakých textů. Právě v oboru psaní a překladu se totiž tato měrná jednotka často používá. Proč? Je snadným a všeobecně uznávaným měřítkem odvedené práce a jednoduchou pomůckou pro výpočet odměny za ni.

Jak velká je normostrana?

Za normostranu se považuje text o délce 1800 znaků, což obvykle odpovídá zhruba 250 slovům. Znaky jsou myšleny nejen písmena a jiné symboly, ale také mezery. Do tohoto počtu se samozřejmě započítávají i nadpisy, poznámky pod čarou a podobně. Jako jednotná veličina se normostrana používá v překladatelství, novinařině, copywritingu, ghostwritingu, literární tvorbě a všech dalších odvětvích práce se slovy a textem. Často se s ní setkají ale také třeba studenti, kteří mohou dostat za úkol vypracovat bakalářskou nebo jinou práci v rozsahu určeném právě normostranami.

Proč zrovna 1800 znaků?

Tento číselný údaj vznikl ještě v době mechanických psacích strojů, kdy bylo potřeba vytvořit nějaké jednotné měřítko pro délku psaného textů. Tak byla zavedena standardizovaná strana textu, nebo-li normostrana, která představovala 30 řádků po 60 úhozech, což činí oněch 1800 znaků. Psací stroje byly víceméně všechny téměř stejné a možnosti jednotlivých nastavení písma nebo mezer nebyly zdaleka tak široké jako u dnešních textových editorů. Výsledný text tedy vždy zhruba odpovídal zadanému počtu znaků a umožňoval snadnější počítání hotové práce.

Jak se normostránky měří v dnešní době počítačů?

I dnes je občas potřeba přizpůsobit vzhled vytištěné stránky právě normostraně a obecně se doporučuje toto nastavení textového editoru:

Písmo – Times New Roman

Velikost písma – 12 (nebo 14)

Řádkování – 1,5

Levý a pravý okraj – 3 cm

Horní a dolní okraj – 2,5 cm

Zarovnání textu – do bloku

Taková podmínka formátu textu však nebývá většinou vyžadována. Zpravidla stačí u zadaných prací pouze dodržení počtu znaků, ať už je samotné formátování jakékoliv. Textové editory umožňují jen pár kliknutími zjistit přesný počet znaků a pak už je snadné ho vydělit číslem 1800. Tak si můžete během chvíle ověřit, zda již máte svůj úkol splněn a také si případně vypočítat svůj honorář.

(Pro představu tento článek má přesně 2379 znaků včetně této poznámky, což odpovídá přibližně 1,3 normostraně.)